Chrám v bažině

24. setkání - 16.12.2017

Neuteklo ještě mnoho vody v řekách co byly v Sicconu volby starosty. Tenkrát družina pomohla Helfarovi najít jeho dceru (Dobrodružství "Volby") a ta se nyní obrací na družinu s novou žádostí o pomoc. Irene našla Demuse nečekaně u Mága a zloděje. Poprosila jej aby ji se svou novou družinou doprovodil na cestě při pátrání po tajemném žezle, které bylo urkadeno z mágovy věže v Sicconu.
Demus i družina souhlasili a vyspali se na cestu. Druhý den ráno zakoupili koně, při čemž si vedl Rondor velmi slibně pomocí omamování koňského handlíře a zajistil tak sobě i Aldariel velmi kvalitní koně. Poté společně vyrazili do Hadích močálů. Tam vede stopa zloděje žezla.

Pár dnů cestovali aniž by se přihodilo něco zvláštního. Přenocovali v Nelkaru, kde poté nakoupili zásoby a teplejší oblečení a další dny již nocovali venku v přírodě i přes nepřízeň zimního počasí. Cestou se Rondor pokoušel najít cestu pomocí mluvení se zvěří, ale moc to nepomohlo. Dojeli tedy až ke křižovatce cest Siccon, Ascaron, Gul-zar a Dageron a odsud se vydali na jih podél řeky do hlubin močálů.

Cesta močály nebyla snadná a zapadnutí Demusova koně je hodně zdrželo. Naštěstí Irene věděla kudy jít a vedla je k domku hluboko v bažině, kde sídlí Vědma Vorthai. Vědma jim poradila aby pátrali ve starém chrámu bohyně Terleny, který je v Hadích močálech, ale již dávno opuštěný a zchátralý. Také jim pověděla něco o žezle, které hledají. Poté je u sebe nechala přespat.

Družina přišla až ke chrámu a sledovala co se děje. Vchod hlídal bažinný drak a kromě něho se okolo potulovalo i několik ještěřích strážců, smečka hyen a několik ještěřích šamanů. Zkusili promluvit s drakem, který je sice vyslechl, ale dovnitř je stejně nepustil. Alespoň je nezabil. Vyčkali teda do večera, kdy chrám opustila většina ještěrů i drak a pokusili se dostat dovnitř. Na boj došlo se strážnými a hyenami. Chytré využití úzkých oken, kterými velcí ještěři nemohli proskočit vedlo k brzkému vítězství družiny, přestože dostali slušně zabrat a zemřel i hraničářův pes.
Když bylo po boji, prohledali chrám. Už během boje objevila Aldariel skrytou schránku ve které byl magický prsten a stará kniha historie, ale po žezle ani stopy.
Hraničář naposledy využil svého psa a jeho krev vyždímal do dvou misek stojících na oltáři. Pomocí tohoto otevřel podivný portál. Potom, co se družina léčila a chystala na další cestu, otevřeli portál podruhé a prošli jím.

Dostal ise na staré pohřebiště velkých ještěrů plné koster, z nichž některé byly větší než kostry největších draků. Skutečný důkaz, že v historii zde byla tak velká a mocná rasa. Na oltáři uprostřed pohřebiště leželo žezlo, které hledali. U něho stál pouze jeden šaman, ale i ten dal družině zabrat, než se k němu dostali, nebo´t měl schopnost chrlit magickou kyselinu, která rozežrala zbroj válečníka. Nicméně po jeho smrti, která byla rychlá když už se dostali až k němu, vzali žezlo z oltáře a odešli z pohřebiště portálem zase zpět.

Cesta zpátky do Sicconu proběhla hladce a žezlo se vrátilo mágovi v bílé věži a družina si mohla nakoupit slušné zásoby za bohatou odměnu.