Únos Entefela

8. setkání - 30.11.2013

1. den Celým městem se roznesla zpráva, že starostovi byl ukraden vzácný kůň. A nabízená odměna pro nálezce, přivedla k jeho domu spoustu zájemců. Včetně naší družiny. Nejprve museli vystát půl hodinovou frontu a poté se dostali dovnitř ke starostovu pomocníkovi. Ten je uvedl do problému. V noci byl ukraden kůň, který patří k vznešenému plemeni a je velmi drahý. Nikdo neví jak se to mohlo stát a nikdo nikoho neviděl. Družina se toho tedy moc nedozvěděla a raději hledali pomoc jinde. Navštívili alchymistu, od kterého se dozvěděli, že za krádeží je někdo mocný, neboť se mu podařilo uzavřít informace v nižších sférách. Další možností byla hospoda U pavouka. Nicméně to nebyl dobrý nápad, protože hospodský si pamatoval jejich minulou návštěvu, kdy mu ukradli Krystal dobrého piva. Takže to skončilo málem u soudu za krádež a napadení. Potom už nechtěli raději nic zkoušet a vydali se na cestu směrem k Nelkaru.
Hraničář se moc neosvědčil ve stopování a museli o pomoc požádat jednoho z lovců v lese. Ten je provedl lesem k Nelkaru. Tady zavítali do hospody a přemýšleli nad další cestou. Očividně by bylo lepší stíhat zloděje koní také na koních. Ale na koupení nebylo dost peněz a ani nebylo od koho kupovat. Vše úspěšně vvyřešila krádež dvou koní i s povozem od hostinského. A ještě v noci se vydali dále.

2. den
Dopoledne přijeli k rokli, přes kterou původně vedl most, ale nyní byl zničený. Po chvilce plánování a přeměřování délky lan, se rozhodli pro nejlepší cestu - ukradené koně nechat tady a rokli přelézt po strmých stěnách. Během toho za prvé spadl hraničář dolů a zranil se, a za druhé potkali gnóma Kima, který jim nabídl, že most opraví za nějaký dobrý příběh. Zraněný hraničář se tedy dal do vyprávění, jak se z něho nedávno stal málem vlkodlak. Příběh se líbil a most byl vcelku rychle opraven. Povoz stejně musel zůstat zde, ale koně se jim hodili na další cestu.

3. den
Celodenní putování.

4. den
Celý den se nic nestalo, až v noci přišel z hor útok lítých vlků. Úspěšně se ubránili, hlavně díky mocné sekyře Dunina.

5. den
Na okraji hor projížděli křovinami barevných květů. Jejich vůně byla velice omamná a šlo o past místních lapků. Naštěstí se jim podařilo odolat, omámené koně přivést zpět k vědomí a pokračovat v cestě bez toho, aby byli napadeni.

6. den
Další den přijeli k převozu, který byl nedávno sabotovaný jednou zlodějskou sítí. Vojáci zde dohlíželi na kupce, kteří se řadili do front a nechávali se postupně převážet. Nicméně fronta byla moc dlouhá a družina nemohla čekat, pokud nechtěli zloděje úplně ztratit. Chvilku plánovali a nakonec se rozhodli zajít přímo za velitelem vojáků a přesvědčit ho o důležitosti svého úkolu. To se jim povedlo a mohli rychle přeplout na druhou stranu velké řeky.
Když se dostali na druhý břeh, tak spatřili velká černá mračna na obzoru a za chvilku přišla šílená bouře a krupobití. Odbočili tedy od své cesty a hledali úkryt v Ohnišově. Městě pryoforů. jeden z nich je vzal pod svou střechu a nechal je přečkat do rána.

7. den
Ráno byly prudkým deštěm všechny stopy zničeny a tak nezbylo než se vydat dál původním směrem a doufat v nějaké informace v dalším městě. To se naštěstí podařilo. Jen dva lidé tam to ráno přijeli. Žena na bílém koni a mladý dobrodruh na černém vraníkovi.
Mladíka spatřili po chvilce vjíždět zpět do města. Prý byl hledat onu mladou ženu, která pomohla karavaně obchodníků se solí, když je napadl obr. Ale ji obr unesl. Ale její kůň už měl černou barvu. Kvůli těmto nesrovnalostem a podezření se družina vydala sama hledat obra, aby zjistili co se to tu děje.

9. setkání - 18.1.2014

Družina našla kousek cesty od vesnice zbytky rozbité karavany. Odtud vedly jasné stopy obra směrem do lesů. I když mladého dobrodruha už odvaha přešla, ostatní se vydali po stopách. Nešlo jim ani tak o záchranu dívky, jako o nalezení hledaného koně, jehož stopy vedly společně s obrovou stopou.
Po pár mílích nalezli vchod do jeskyní. Byl však zdobený reliéfy od temných elfů a nikdo si nebyl jistý, co se může stát. Dlouhou dobu se dohadovali před jeskyní, až nakonec prošel první vchodem a spustil poplach. Ostatní se zatím pokoušeli natáhnout přes cestu lano, aby případného útočícího obra dostali na zem. Ale místo obra přišlo ke vchodu pár goblinů a ptali se družiny co zde pohledává a vybízeli je k odchodu. Trpaslík Dunin jim šel naproti a oni před ním pomalu ustupovali, ale také jich přibývalo. Nakonec to kouzelník Jiskra nevydržel a poslal jednomu goblinu pár blesků. Ve stejnou chvíli Nijak vystřelila šíp. Goblini se rozprchli a v hloubi jeskyně se ozval obří řev.
Družina se opět stáhla ven před vchod, kde zatím zapadlo slunce a nastala tma. Byla vyslána zlodějka do jeskyně, aby zjistila, co možná nejvíc informací. Protože podzemní chodby byly prázdné, goblini se někde ukrývali a obr nikde, tak vystřelila šíp po jediném procházejícím goblinovi, který ji neviděl, a vrátila se k ostatním, spolu se psem hraničáře Coltaina, který ji doprovázel. Nakonec se vydali do jeskyně všichni.
Začali prozkoumávat jeskynní komplex postupně. Hned v první místnosti ovšem narazili na dva gobliny, z nichž jednoho zabil Dunin a druhého omráčil. Po chvilce zpovídání zjistili kde přesně je kůň, obr i dívka. Dívka se tou dobou už ozývala sama, protože její zoufalý křik bylo slyšet po celém komplexu. Družina se rozběhla správným směrem a Dunin bez váhání vrazil do obřího doupěte a obra zabil. Zachráněná dívka byla psychicky úplně na dně a bylo potřeba jí věnovat péči, aby byla schopná říct, co se stalo a proč ukradala koně v Sicconu. Mladík moc odvahy neprojevil a byl rád, že obra zabil někdo jiný a on se bude moct dále po vesnicích chlubit, jak vnikl do obřího doupěte a se zdravou kůží zase odešel. Družina se zde uložila k odpočinku, přestože pár goblinů se rozprchlo do nejbližších tunelů.

8. den
Ráno se mladý hrdina vrátí zpět do vesnice. Družina následuje dívku k čaroději, který prý díky koni, kterého ukradla, dokáže zachránit jejího bratra. Není zlodějka, pouze se snaží pomoci svému bratrovi. Koně potom družině klidně vrátí.
Po pár hodinách se dostanou ke staré tvrzi, ve které čaroděj sídlí. Je to stará rozpadlá tvrz z dávných časů. A dnes je již obyvatelných pouze pár místností.
Hned při příchodu se spustí z věže střelba šípů. Všichni se rychle ukryjí a v tom k nim již běží mladá elfka, která jim vysvětluje, že tvrz napadli orkové a to oni po družině střílí. Ale její společníci mrtvá těla orků pouze nastrčili jako maskování jejich záměru, zbavit se družiny hned u vchodu. Čaroději nejde vůbec o záchranu bratra, ale o získání velké moci. Když se však družina vyhnula vážnějšímu zranění, tak se snaží si získat žoldnéři jejich důvěru a dostat od nich koně. Ale Nijak se od koně nechce ani hnout, tak jsou všichni předvedeni před čaroděje a čekají na jeho rituál, který osvobodí mladého muže. Bohužel čaroděj má v plánu něco jiného. Jeho žoldnéři obestoupí družinu se zbraněmi a on vyvolá kouzlo, díky kterému probudí kamenné rytíře. Ti se pomalým krokem začnou blížit k postavám s jasným úmyslem je zabít. Jiskra se obětavě vrhne po malé pulzující pyramidě, která může mít nějaký vliv na kouzlo, nebo na rytíře a vezme ji do rukou. Čaroděj reaguje kouzlem, kterým Jiskru zpomalí a kamenní rytíři na něho útočí. Do toho se vloží Dunin se svou sekerou a Coltain odnese očarovaného Jiskru z nebezpečného místa. Zezadu potom Nijak a Hubert střílejí p ovšem co jim přijde do cesty. Hubert šípy sestřelí čaroděje, a potom rozmetá i jeho křišťálovou knihu kouzel. Coltain praští pyramidkou o zem, bohužel přímo sobě pod nohama, a tím zraní sebe i Jiskru, ovšem také zruší kouzlo, které ovládalo rytíře. Žoldnéři, kteří vidí že jejich pán je poražen, a zřejmě už jim nezaplatí, se rozutečou do chodeb.
Dívka se snaží přesvědčit čaroděje, aby jí přece jenom zachránil bratra. Nicméně Hubert má jiný názor a čaroděje podřízne. Nijak se to sice nelíbí, ale na to je již pozdě. Následuje prohledávání celé tvrze. Našlo se pár vzácných pokladů, spustilo se pár drobných pastí a pobil ose pár schovaných žoldnéřů. Dokonce Jiskra našel i kouzlo, které pomůže mladíka vrátit zpět k jeho sestře a ta se vydala pryč, shánět potřebné ingredience. Družina se vrací i s koněm zpátky do Sicconu a vyzvedávají si slíbenou odměnu.